Camellia Sinensis, nebo také čajovník čínský, je stálezelená rostlina většinou pěstovaná jako keř, nebo nižší stromek. Listy má střídavé, řapíkaté, vejčité až kopinaté. Původním domovem čajovníku je jižní Čína a přilehlé oblasti od východní Indie po Vietnam. Po usušení a fermentování se poupata a listy této rostliny využívají k přípravě čaje. V Japonsku připravují speciální druh hořkého čaje i z větviček této rostliny.
Jak pečovat o čajovník
Čajovníku dopřejte vlhkou, ne však mokrou, propustnou, výživnou a kyselejší zeminu. Umístěte jej do lehkého polostínu, pozor na přímé sluneční paprsky, popálily by listy. Čajovník potěšíte vyšší vzdušnou vlhkostí, proto se nebojte vzít do ruky rozprašovač a samotnou rostlinu pravidelně rosit. Stejně jako nesnese přelití, vyvarujte se i úplnému vyschnutí půdy. V zimě ho přeneste do světlé a chladné místnosti s teplotou do patnácti stupňů.
Mladou rostlinu je vhodné přesadit za dva až tři roky do nepatrně větší nádoby. Při přesazování se snažte nepoškodit kořenový bal. V případě, že k tomu dojde, rostlina okamžitě shodí listy. Z šoku se pak velice pomalu vzpamatovává. Starší rostlinu můžete přes léto umístit na zahradu, nebo balkon. Nechat ji tam můžete od června až do prvních mrazíků.
Během vegetačního období rostlině prospívá poměrně časté hnojení. Pouze se vyvarujte hnojivům s vysokým obsahem vápna.
Množení a sklizeň listů
Množení je možné ze semen i z řízků. Semena před sázením namočte do vlažné vody asi na tři dny. Takto namočená semena pak zasaďte do kokosového substrátu, nebo do rašeliny. Nádobu se semeny umístěte na teplé místo (cca 20 °C), semínka zde za dva až čtyři týdny vyklíčí. Asi po půl roce začněte rostlinku zaštipovat. Ta se díky tomu pěkně rozroste a vy získáte první čajovou sklizeň.
Co se týče sklízení listů, všeobecně však platí, že lístky lze sklízet zhruba po třech letech, kdy se rostlina dostatečně rozvětví. Sbírají se tři nejsvrchnější lístky. Můžeme si z nich uvařit čaj, usušit je, nebo fermentovat.